Tak tenhle ptáček, ve švédštině Fiskmås, latinsky Larus canus, byl opravdu svým způsobem náročný na focení. Ostatně, který pro mě na Runde nebyl, že? Měli jsme to štěstí v neštěstí, že zrovna hnízdil, resp. seděl na vejcích.
Většinou jsem byl zvyklý, že když jsem se k nějakému ptákovi přiblížil víc než bylo zdrávo, což někdy bylo i na sto metrů, tak frnk a byl pryč. Jenže tento ptáček byl o něco trpělivější a věděl proč. Samozřejmě já věděním nedotčen jsem hned nepochopil o co jde a přes veškeré útoky, které racek prováděl, jsem se snažil k němu přiblížit a udělat tu “fajnou” fotku. Naštěstí mi to brzo došlo a pochopil jsem, že asi určitě brání svoje území, kde má hnízdo.
A opravdu, za pár dní se to potvrdilo. Narazili jsme na rozbité vajíčko, resp. již prázdné. Pár metrů odsud se snažila schovat za skaliskem drobná nahnědlá kulička. V tu chvíli přišly ty správné útoky a řeknu Vám, někteří ani nestačili utíkat. Ostatně na kluzkých a řasami pokrytými skalisky to ani moc nešlo. Hlavním objektem zájmu útočníků se stal Martin Štěpanovsky. Až mi ho bylo líto… Tímto ho zdravím.
Předem se omlouvám, za kompozici fotografií, hlavně Michalovi Jiroušovi, který by to nazval “uprostřed toporně stojící pták”. Nechtěl jsem racky rušit a tak jsem se snažil alespoň o dokumentační fotografii. Tak příště, snad…
Leave a Reply