Jedním z dalších fotografovaných jedinců na ostrově Runde, kde jsem se před rokem vydal se skupinkou skvělých lidí, vedenou Michalem Jiroušem, byl ústřičník velký. Ještě teď jsem zpocený.
Před odjezdem jsem studoval všechny možné materiály k jednotlivým druhům, ať už zvířecím či rostlinným, které nám Michal poslal v seznamu jako objekty našeho zájmu. Samozřejmě jsem čerpal hlavně informace z Michalova článku Ústřičník velký, lov malého nezbedy. Vypadalo to celkem jednoduše, ale ouha. Jak psal Michal, Runde je opravdu oříšek.
Celé pobřeží, kde se ústřičník velký pohyboval bylo sice velké, ale opravdu velmi velmi členité. Kameny byly navíc na mnoha místech velmi mokré a kluzké, takže člověk se ve finále více soustředil na to, aby si nepolámal nohy než na samotného ústřičníka. Samozřejmostí bylo, že když už se vám podařilo bez újmy se přiblížit na fotitelnou vzdálenost, tak bylo buď ne zrovna dobré pozadí nebo prostě vzal ústřičník do zaječích a přistál na tom nejvzdálenějším místě. Občas se podařilo ústřičníka najít sedět či se procházet po zelené louce za cestou, ale to zase nebylo to správné prostředí, ve kterém by jej člověk chtěl fotit. Na druhou stranu bylo travnaté zelené pozadí zase atraktivní, a tak jsme se snažili jej alespoň vyfotit v letu na zeleném pozadí.
Musím přiznat, že po několika nezdarech o dobrou fotografii a večerním, resp. nočním shlédnutí foto úlovků mých společníků, jsem rezignoval a ústřičníka jsem bral jako pro mě nedostižnou metu.
Od Michala jsem dostal letos nabídku se na ostrově na pár dní zastavit, když tam bude se svými foto výpravami v červenci, neboť to mám z východního pobřeží Švédska relativně blízko, a tak pokud pánbůh dá, tak bych si mohl ústřičníka zkusit vyfotit ještě jednou. Snad budu mít štěstí a když ne, tak neboj… já si Tě najdu…
Leave a Reply