Za kudlankou nábožnou na jižní Moravu

Již v úterý mi bylo jasné, že tak růžové to nebude. Pravidelně jsem sledoval předpověď počasí a čím dál tím více, jsem se začínal obávat. V pátek mělo být ještě celkem pěkně, ovšem v sobotu mělo pršet a sluníčko se taky nemělo moc ukázat. Neděle vypadala slibněji, a tak došlo k rozhodnutí, že vyrazíme jen na otočku v neděli.

Sobota ráno, 4:00 budíček, rychle posnídat, nabalit svačinu, zkontrolovat baterku, karty, stativ, foťák, objektiv… mám vše. Ve 4:30 nabírám Martina Pustelníka ve Staré Bělé a vyrážíme směr Vsetín, kde nás bude čekat Martinův kamarád Honza Ovesný.

První problémy již nastaly v Novém Jičíně, kde je kvůli červencovým záplavám stále neprůjezdná silnice na Valašské Meziříčí a ve městě je vyznačena objížďka. Nevím, kdo ji naplánoval, nebo kdo ji stavěl, ale to jsem opravdu ještě neviděl… Děs a bída. Podle ukazatelů bychom asi nikdy nikde než do Nového Jičína nedojeli. Takže zpět na Příbor a před Frenštát a Rožnov směr do Vsetína. Cesta byla prázdná a tak jsme měli nakonec jen 30 minut zpoždění.

Bohužel, to nebylo vše. Spousta objíždět nás ještě čekala přímo před Bzencem. Naštěstí jsme kluci šikovní, a tak jsme do cíle dorazili ve zdraví a bez úhony. Ještě to nakonec dopadlo lépe, než jsme čekali. Na místě už od včerejška totiž byli např. Michal Jirouš, Mirek Dvořák či Jirka Zajíc. No, a protože v sobotu řádně zmokli při hledání kudlanek, tak se pomalu po ranním focení chystali domů a nám tedy přenechali kudlanky jako na talíři. Odpadlo náročné hledání ve vysoké trávě a mohlo se rovnou začít fotit.

Kudlanka nábožná je naštěstí celkem klidný tvoreček a tak jsme měli dostatek času si nastavit fotoaparáty, nachystat stativy, vyzkoušet správné nastavení odrazových desek. Ovšem po 4 hodinách jsme opravdu necítili nohy a tak bylo rozhodnuto - je potřeba se projít a prozkoumat aspoň část zbylé lokality. Samozřejmě, že jsme očekávali nález dalších zajímavých tvorečků či rostlinek. Celkem nám přálo.

Všude, kde jsme se pohli, jsme naráželi na něco velmi mrštného. Nejprve nám dalo trošku zabrat zjistit při té rychlosti co to je, ale přeci jen v té zimě, to nebylo ještě tak rychlé. Oním tvorečkem byla ještěrka zelená (Lacerta viridis, Laurenti 1768). Bohužel se mi ji nepodařilo najít na nějakém fotogenickém místě. Stále byla někde hluboko v trávě nebo na opadaných borovicových větvích.

Martin, jako vášnivý odonatista, samozřejmě lovil (fotil) hlavně vážky na opačné straně chráněného území. My se s Ondrou vydali zpět za kudlankami. Očekávali jsme lepší světlo. Dříve než světlo ovšem dorazila únava a tak jsme se rozhodli pro návrat domů.

Ve 20:00 jsem už seděl u mého applíku a prohlížel jsem čerstvé fotografie z dnešního dne. Výlet se rozhodně povedl.

Kudlanka nábožná (Mantis religiosa, Linné 1758)

Kudlanka nábožná se vyskytuje v palearktické oblasti, hojná je např. v jižní Evropě. Dříve nebyly v Česku kudlanky příliš rozšířené, vyskytovaly se hojně pouze na jižní Moravě, ale v důsledku oteplování podnebí se rozšiřují směrem na sever.

Kudlanka nábožná je zbarvena světle zeleně, na podzim hnědě. Promotum (první hrudní článek) je výrazně prodloužen, hlava je trojúhelníková s velkýma očima (typické pro predátory).

Na první pohled zaujme přední pár končetin, který je uzpůsoben k uchvacování kořisti. Fungují jako střenka zavíracího nože, kořist je bleskovým sklapnutím přivřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus). Na stehně (femur) se nacházejí černé aposematické skvrny sloužící k zastrašení predátorů (připomínají oči). Přední pár křídel je kožovitý (jako u švábů), zadní je krytý pod nimi a je blanitý. U kudlanek létají hlavně samci – jsou menší – a i ti jen neradi.

U kudlanek se vyskytuje manželský kanibalismus. To znamená, že samička po páření sežere samečka. Děje se tak hlavně v době nedostatku potravy, v pokusech k tomuto jevu došlo zřídkakdy. Centrum řídící rozmnožování je podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji. Vajíčka jsou ukryta v ootéce, tuhém obalu, který přezimuje.

Kudlanka patří mezi Hemimetabola, tj. hmyz s proměnou nedokonalou, u kterého neexistuje stádium kukly (pupa) a larva (nymfa) je velice podobná dospělci (imagu), pouze nemá vyvinutá křídla a rozmnožovací orgány, které dospějí po posledním svlečení (ekdyzi). Kudlanka též dokáže neuvěřitelné věci tj. jako jediný druh kudlanek u nás i ve světě dokáže aniž by hnula tělem otočit hlavu o 360 stupňů.

Váté Písky

Chráněné území, které bylo vyhlášeno v roce 1990 na ploše 94,56 ha jako chráněný přírodní výtvor a od roku 1992 je národní přírodní památkou, se nachází mezi Bzencem a Rohatcem. Oblast, v níž se nachází, přísluší k vnitrokarpatským sníženinám, vyplněným sedimenty neogenního moře. Z těchto usazenin a z teras řeky Moravy byly vyváty jižními větry v době poledové (před 9-12 tis. let) jemnější částice. Vznikla tam oblast vátých písků o mocnosti 2 až 20 m s četnými přesypy. Písky jsou tvořeny téměř čistými křemičitými zrny s nepatrnou příměsí jiných minerálů.

Rozsáhlé území na vátých píscích mezi Vracovem a řekou Moravou původně původně porostlé doubravami bylo v období mezi 14. a 18. st. téměř úplně odlesněno. Následkem byla rozsáhlá větrná eroze vedoucí k odnosu původníhu pokryvu. Takto postižené území bylo počátkem 19. století zalesněno pod vedením lesníka F. J. Bechtela borovicí. Borové porosty tak uměle nahradily původní společenstva habrových, lipových a borových doubrav, v nichž borovice představovala vždy jen přimíšenou dřevinu.

Díky existenci železniční trati mezi Hodonínem a Moravským Pískem zde dnes můžeme vidět jednu z mála nezalesněných enkláv otevřených vátých písků. Nedostatek minerálních živin, vysoká vysychavost a propustnost zeminy umožňují růst pouze speciálně adaptovaným rostlinám. Hlavním pžedmětem ochrany této lokality je výskyt významných psamofilních společenstev, jakož i chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, především entomofauny.

Mezi travinami dominuje paličkovec šedivý (Corynephorus canescens), tvoří typické polštářky tenkých tuhých listů. Některé druhy se zde nalézají na okraji svého areálu - kavýl písečný (Stipa borysthenica). Najdeme zde i početné populace smilu písečného (Helichrysum arenaurium) a divizny brunátné (Verbascum phoeniceum).

Na zdejší vegetaci je vázána řada teplomilných druhů hmyzu a pavouků. Řada z nich je chráněných, případně významných. Za zmínku stojí druhy jako pakudlanka jižní (Mantispa styriaca), ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius), kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Z obratlovců lze zmínit ještěrku zelenou (Lacerta viridis, Laurenti 1768), skřivana lesního (Lullula arborea), dudka chocholatého (Upupa epops) nebo krutihlava obecného (Jynx torquilla).