Vysoké Tatry, červen 2010

Tohle už není ovšem realita dnešních dní. Pár let navíc, pár kilo (dost) navíc a sedavé zaměstnání vykonaly své. Takže než vylezu do míst, kde je to správné co mám rád, tak toho hodně vypotím. Mí spolubojovníci v turistice většinou nenesou žádné fotoaparáty nebo jen „mýdlové krabičky“, tudíž nesu větší zátěž a tedy musím více zabrat… O to víc si vážím potom snímků, které udělám.

Tentokrát jsme měli štěstí (jak se to vezme) na neuvěřitelné počasí. Takové horko, doslova pařák, jsem tady na horách snad ještě nezažil. Lilo ze mě jako z vola už při vystoupení z auta, natož když jsem udělal první kroky. Co potom nahoře…?! Samozřejmě focení bylo o to větším oříškem, když slunce peklo jako někde na jihu. Zásadně svítilo proti mně všude tam, kde jsem potřeboval, aby svítilo obráceně. Klasika…

Ale co, Malá Studená Dolina a výstup k Téryho chatě stál i přesto za to. Některé fotografie ani nemohu publikovat, neboť by byli někteří spolubojovníci natolik zdiskreditování, že by to pěkné nebylo…