Papuchalk, klaun norského ostrova Runde

Michal je znám, že si prostě večer sedne, naleje si sklenku vína (nikdy neprozradil kolik celkem…) a pak prý jde to psaní samo. Několikrát jsem to slyšel i na naší cestě na Runde. Tak jsem si řekl, musím to taky zkusit a… Nic. Po třetí skleničce jsem to vzdal, prostě mi není dáno. Šel jsem raději spát. Nyní je odpoledne, mám čistou hlavu, hraje mi Bon Jovi a najednou chytám slinu. Takže jdu na to, snad ze mě něco vypadne.

Papuchalk bělobradý nebo chcete-li ploskozobý, byl tím hlavním, tedy aspoň u mě, za čím jsme na ostrov Runde v Norsku jeli. Slyšel jsem od Michala Jirouše i Ondry Prosického poutavá vyprávění o jeho leteckých schopnostech a hlavně o jeho přistávacích manévrech. Úplně živě si pamatuji, jak Ondra na podzimním WS v Herálci předváděl přistávací manévry a všechny kolem tím náramně bavil. Takže mé vánoční rozhodnutí pro cestu na sever za oním klaunem severu bylo správné.

Pamatuji, že jsme na ostrov dorazili někdy v odpoledních hodinách a většina z nás hned zjišťovala, kde ty malé potvůrky najdeme. Všichni najednou zapomněli na skoro třiceti hodinou cestu a únavu, kterou jsme fakt nepředstírali a hned se převlékali do teplého prádla a vybalovali své fotografické nářadíčko. Už se těším jak vyzkouším nový objektiv od Canonu 300mm/f4, který jsem si nedávno za tímto účelem pořídil. Za hodinu vyrážíme vzhůru na ostrov a poté na opačnou stranu ostrova, kde papuchálčí skála je. Po asi čtyřiceti až padesáti minutách strmé chůze se ocitáme "na onom místě"… Nic… Tak přesně tohle mě bylo zjištění na útesu. Papuchálkové nikde. Měli jsme sice již dopoledne informaci od Zdeňka Součka, který na ostrov dorazil dříve, že z důvodu nedostatku potravy papuchálci vyrážejí na dlouhé lety na otevřené moře a že k hnízdištím přilétají až pozdě večer. Škoda, tajně jsme doufali, že přeci jenom nějakého zahlédneme. Nahoře jsme byli kolem šesté večer a tak nám zbývaly ještě minimálně dvě hodiny čekání. Využili jsme to poslechu Michalových historek, které na ostrově zažil. Bedlivě jsme také poslouchali rady, jak fotit ty létající monstra, jak nalítávají, jak brzdí, odkud kam lítají… Musím říct, že později se tyto cenné rady oplatily, tedy alespoň mě.

Pozor! Letí! Už si ani nepamatuji kdo to vykřikl, ale v tu chvíli se zvedlo asi 30 hlav, které netrpělivě na útesu čekaly. Někteří ani nestihli zapnout fotoaparáty. Jeden se přeci jenom našel. Hádejte kdo? Michal, samozřejmě… A jak jinak, měl ho tam. Dvě fotografie, které bych hned bral a odjel z ostrova. Krásně položené papuchálky v letu s roztaženými křídlo. Hold, štěstí přeje připravenému a Michalovi. Přej a bude ti přáno, tohle jsem si říkal a vyhlížel jsem dalšího stíhače. Čtvrt hodiny se nic nedělo a potom to pomalu začalo vypadat jako v Hitchocockově filmu Ptáci. Nebe se zahalilo a všude vzduchem létaly černo-bílé koule. Zprvu jsem nevěděl kde objektiv dříve zamířit, ale nakonec jsem si vzpomněl na radu Michala. "Vyber si jednoho a celou dobu letu jej sleduj", nám říkával několikrát. Měl pravdu ten chlapec :)

Nakonec jsme dobré dvě hodiny drtili vše co se na obloze mihlo a jen jsme na sebe řvali jeden přes druhého "mám, super, ty kokso, paráda, já se z toho…". Prostě fotografické orgie. Kdyby nás pozoroval někdo nezasvěcený, tak by se asi moc divil. Poctivě jsem zaplnil za dvě hodinky 32 GB. Šílenost, samozřejmě 99 % odpadu. Nejsem bláhový, abych si myslel, že hned napoprvé to vyjde. Naštěstí máme před sebou celý týden, takže ještě několik pokusů.

Další dny se přistihnu několikrát v pozici diváka. Foťák je sice zapnutý, ale já tupě zírám na ta neskutečná stvoření, která mě opravdu fascinují. Z lidí nemají vůbec strach a tak vám klidně přistanou u nohou a jen tak si vás prohlížejí. Kdo nezažil, nepochopí. To rozhodlo jasně. Příští rok jedu znovu. Už teď jsem s pár kluky domluvený a těším se jako malý kluk! Papuchalk mě opravdu dostal!

Něco málo chytrého z Wikipedie

Stupeň ohrožení: málo dotčený
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Řád: dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď: rackovití (Laridae)
Podčeleď: alky (Alcinae)
Rod: Fratercula
Binomické jméno: Fratercula arctica (Carl Linné, 1758)

Papuchalk bělobradý (Fratercula arctica) je vodní pták z čeledi rackovitých, příbuzný alkám.

Vyskytuje se v severním Atlanském oceánu, Grónsku, Islandu, Faerských ostrovech, Špicberkách, Skotsku, Skandinávském poloostrově a v Kanadě.

Papuchalk bělobradý je 25-30 centimetrů dlouhý, s rozpětím křídel 47-63 centimetrů a dosahuje váhy 300-400 gramů. Samec je nepatrně větší než samice. Papuchalk je opravdový mistr rybolovu. Pro svou kořist se dokáže ponořit až do 60 metrové hloubky. Je zároveň i dobrý letec, i když přistání mu moc nejdou. Celý život žijí v jednom páru a sdružují se do obrovských kolonií. Preferují hliněný povrh před skálami, aby si mohli dlabat nory okolo dvou metrů hluboké.


Dosahuje sexuální zralosti ve věku 4-5 let. V období březen-duben se vracejí na místo hnízdění, což činí 1x nebo 2x do roka. Mají 1 vajíčko s inkubační dobou 39 dní.

V době, kdy mladí papuchalkové opouštějí bezpečí nory, je největší hrozbou racek. Proto se vydávají v noci na okraj útesů a vrhají se střemhlav do vody. V této fázi ještě neumějí létat a tak se snaží doplavat co nejdále od hrozícího nebezpečí. Opuštění nory znamená se okamžitě začít učit létat a lovit potravu. Na další rok se mladí papuchalkové vrací na místo, kde se narodili, ale hnízdí až po 4-5 letech svého života.