Extrémní fotografický kurz na sněhu

Ne, že by mě zaskočila zima v lednu, ale s ohledem na posledních pár let, kdy sníh byl vídat spíše jen na horách nebo maximálně na brněnské dálnici D1... Hold se dal Michal Jirouš na voodoo a trošku to přehnal...

Již na podzim jsem si vyzkoušel fotografický workshop Dravci s Ondrou Prosickým, a tak jsem od tohoto očekával jisté změny. Na podzim jsem vše fotil zrcadlovkou Canon EOS 40D a objektivem Canon EF 70-200 mm f/4L USM s nasazeným extenderem EF 1,4x II. Světlo tehdy nestálo za nic a mé fotky byly opravdu velmi špatné. Nyní se situace ovšem trošku změnila. V držení jsem již měl nové tělo Canon EOS 7D. Zbytek byl stejný. Světelné podmínky byly, ale hlavně díky sněhu výrazně lepší. Ale abych začal od začátku.

Kurz opět probíhal v krásné krajině Žďárských vrchů v obci Herálec. Ubytování opět v hotelu Žďákova hora, kde tak fantasticky vaří. Kurz by se ovšem neobešel bez toho hlavního, a to byli ti nádherní tvorové, které dovezli Helena a Honza Kuchynkovi z jejich Stanice terénní ochrany přírody - STOP Lipec. Musím říct, že obdivuji co všechno ti dva jsou schopni pro zvířata udělat. Jo a kde se bere v Honzovi ta energie, stále a stále vyhovovat všem našim požadavků na směry letu ptáků a dalším bláznivým nápadům. Abych byl upřímný, tak za všechno mohl Michal, mi nic my muzikanti...

V pátek po příjezdu a samozřejmém se seznámení s dalšími členy fotoškoly následovala úžasná večere, a potom již Michal mohl ze sebe sypat jednu radu za druhou. Jak napsal na svých fotkách, po některých radách jsme začali trošku ztrácet iluze o dokonalé fotografii. V době digitálních technologií to asi stejně už jinak nejde. Hold když slunce nepomáhá, tak je potřeba využít formátu RAW a to sluníčko prostě, resp. světlo prostě dodělat. No nic, dopili jsme každý svou skleničku a hurá na kutě, zítra přeci musíme být čerství, čeká nás náročný den.

Soboto ráno, cca 10 stupňů pod nulou, slunce za mraky. Jako první na nástřel přichází volavka popelavá (Ardea cinerea). Pár minut od hotelu je krásně zamrzlý rybník, což je celkem věruhodné prostředí pro tohoto ptáka. Na led jsme se vrhli jeden vedle druhého a už to začalo. Jako kulometná palba, jen místo nábojů cvakaly uzávěrky našich fotoaparátů. Dalším místem potom byl nedaleký palouček, kde jsme zkoušeli nějaké statické fotografie. Chudákovi volavce byla ovšem asi pořádná zima, neboť vyfotit ji s nataženým krkem, bylo v podstatě nemožné. I my se pěkně krčili.

Volavka popelavá (Ardea cinerea)

Volavka popelavá je velký brodivý pták z čeledi volavkovitých. Je hojně rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule s výjimkou Austrálie a živí se zejména rybami. V Evropě se jedná o největšího zástupce volavek.

Volavka popelavá je velký, silně stavěný pták. Dorůstá 84-102 cm, v rozpětí křídel měří 155-175 cm a dosahuje hmotnosti mezi 1-2 kg. Jejím nejnápadnějším znakem je dlouhý štíhlý krk a dlouhé končetiny, které ji umožňují pohybovat se i ve větších hloubkách. Je naprosto nezaměnitelná, ze spodní strany špinavě bílá a svrchu šedá s růžovožlutým zobákem, tmavým pruhováním na krku, černými konci křídel a tmavými prodlouženými pery na hlavě. Ačkoli je po většinu roku zbarvena podobně, v období rozmnožování má obvykle o něco červenější zobák a končetiny. Pohlaví se mezi sebou neliší, mladí ptáci jsou v porovnání s dospělci výrazně tmavší a z velké části postrádají bílé zbarvení krku a dlouhá tmavá pera na hlavě.
Létá s pomalými údery křídel, krk má přitom esovitě prohlý a končetiny natažené.
Ozývá se nejčastěji v letu a to drsným kré nebo krejch.

Zdroj: www.wikipedie.cz